„Hotel Karmelitská – hotel Mandarin Oriental“ – areál bývalého dominikánského kláštera sv. Máří Magdalény v Karmelitské ul.

Praha 1 – Malá Strana, Karmelitská čp. 357/III a Nebovidská čp. 459/III

V letech 2003 až 2006 proběhl na Malé Straně pod vedením J. Havrdy a M. Trymla rozsáhlý archeologický výzkum, jeden z největších výzkumů v historickém centru Prahy. Plocha výzkumu, který byl vyvolán rekonstrukcí areálu bývalé tiskárny na hotel, měřila více než 3100 m².
K nejvýraznějším nálezům výzkumu patří odkryv raně středověké fortifikace opevňující od jihu Malou Stranu.Opevnění zde bylo dokumentováno v linii dlouhé více než 48 metrů. Systém se sestával z příkopu a dřevohliněné hradby. K dalším překvapivým nálezům patří objev stavby z opukových kvádříků, která byla předchůdcem gotického klášterního kostela sv. Máří Magdalény a nalézala se v místě dnešního parkoviště před vchodem do Muzea hudby.

Základní informace o výzkumu

Lokalizace výzkumu
Záchranný archeologický výzkum byl proveden na území Malé Strany (Praha 1) v bloku mezi ulicemi Karmelitskou, Hellichovou, Harantovou a Nebovidskou. Plocha výzkumu, který byl vyvolán rekonstrukcí podstatné části zástavby bloku na hotel zahrnula všechna místa, na nichž byly v rámci budoucí stavby vyhloubeny nové podzemní prostory či prohloubeny stávající sklepy.
Postup výzkumu
Předstihový zjišťovací výzkum byl proveden v listopadu a prosinci 1997, kdy byly realizovány a vyhodnoceny 3 archeologické sondy a v květnu 1998 kdy bylo dokumentováno jedenáct statických sond.
Terénní část záchranného archeologického výzkumu byla započata v říjnu 2003 dohledem a prováděním dokumentace při odstraňování novověkých násypů (mocných 3m) v prostoru bývalé tiskárenské haly. Výkopové práce prováděné už archeologickými metodami byly zahájeny v listopadu téhož roku. Do března 2004 probíhala tzv. zimní etapa výzkumu, která probíhala ve specielní zateplené hale, v dubnu 2004 začala jarní a letní etapa, která byla ukončena v září 2004. Následovala zimní etapa prosinec 2004 – leden 2005 (výzkum v místě spojovacího tunelu). Dalších několik terénních etap výzkumu vyvolaných nejčastěji výkopy pro inž. sítě proběhlo v průběhu roku 2005. Poslední terénní dokumentace se uskutečnila v létě 2006 v interiéru domu čp. 387 při přípravě expozice dochovaných částí středověkého kostela sv. Máří Magdalény.
Zpracování výsledků záchranného archeologického výzkumu probíhá a bude ukončeno v r. 2009.
Průměrný počet pracovníků (při terénních etapách): 2 archeologové, fotograf, geodet, 2 dokumentátoři, 3 kresliči, 20 archeologických kopáčů, 10 laborantek, 2 pracovníci vyplňující databáze
Realizace výzkumu – spolupráce
Výzkum provádí archeologické oddělení Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v hl. městě Praze za vedení Mgr. Jana Havrdy a PhDr. Michala Trymla. Vedoucí laboratoře během teréních prací byla Ivana Fiškandlová. Technické a personální zabezpečení výzkumu zajistily fy Prospecto (terén – dokumentátoři Jaroslav Hladík, Martin Kalíšek, geodet Aleš Kössl), a Ivana Urbánková (laboratoř), asistent vedoucích výzkumu je Jakub Hlavatý. Spolu s ním část fotografické dokumentace zajišťuje František Malý. Stavebně-historický průzkum týkající se nejstarších památek probíhá ve spolupráci s architektem Michaelem Ryklem a Matoušem Semerádem (Fakulta architektury ČVUT). Archivní výzkum pramenů týkajících se lokality provedl PhDr. Jan Pařez.
Nedílnou součástí výzkumu archeologického je výzkum environmentální. Analýzy zajišťuje Mgr. Petr Kočár a Mgr. Libor Weiter (ZIP o.p.s. Plzeň)

Spolupráce se zahraničními univerzitami – zatím proběhla praxe skupiny studentů a učitelů z univerzit v Grodně a Minsku (Bělorusko)

Historie v datech (známá z písemných pramenů)

11. – 13. století existence středověké osady Nebovidy s farním kostelem sv. Vavřince,
jednalo se patrně o zemědělsko-řemeslnickou osadu s vazbou na podhradí a sídlo panovníka. Nebovidy se nacházely nedaleko od opevněného středověkého jádra tehdejší Malé Strany (prostor Malostranského náměstí a okolí)

před rokem 1329 příchod magdalenitek (patrně v roce 1315) na majetek biskupa nebo metropolitní kapituly, stavba kláštera a kostela

1360-1362 výstavba nového opevnění města za panování Karla IV. Lokalita se dostává do nových malostranských hradeb. Rozvoj sídelního města související se vzrůstem významu celé pražské městské aglomerace za panování Karla IV. si vyžádal zvětšení plochy malostranské obce.

14. – 16. století postupná urbanizace, proměna domovní zástavby, parcelace některých nezastavěných ploch, hlavně v prostoru na jih od kostela

1420 při husitských válkách dochází k devastaci kláštera a konvent magdalenitek zaniká

15. – 16. století majetek kláštera využit měšťany a drobnými šlechtici, vlastní kostelík zřejmě dál sloužil bohoslužbě, spíše však soukromé (v roce 1574 je označen jako pustý)

r. 1522 východní část areálu při dnešní ulici Nebovidské se po husitských válkách vyvíjí samostatně, rozkládá se zde tzv. Lazarovská zahrada, k roku 1522 je zmiňován „dům řečený věže v ulici Nepovidech“

r. 1600 malostranská obec koupila Lazarovskou zahradu a rozparcelovala ji na pozemky, v sousedství gotického domu „věže“ je postaven rozlehlý renesanční dům po majitelce Frebonii z Perštejna zvaný Perštejnský

r. 1604 příchod dominikánů ke kostelíku sv. Máří Magdalény (a na bývalé klášteřiště magdalenitek)

r. 1606 kostelík byl prodloužen a zřejmě zároveň s opravou i vysvěcen,
v 1. polovině 17. století slouží jako konventní chrám a současně je využíván k pohřbívání, od poloviny 17. století již o něm zpráv nemáme

r.1656 položení základního kamene nového konventního kostela sv. Máří Magdalény, za autora projektu je pokládán Francesco Caratti

r. 1677 stavitel Gion Decapauli ohlásil, že kostel je připraven k bohoslužbám.

80tá léta 17. stol. výstavba nového konventu dominikánů, začalo s výstavbou jižního křídla (křídlo do Hellichovi ulice), kde jsou všechny důležité prostory pro klášterní život: velký refektář, kapitulní síň, v patře nad nimi rovněž řada cel. Někdejší Pernštejnský palác byl jen opraven a celý areál uzavřela vysoká ohradní zeď. V závěru stavebních prací se na budování podílel Kryštof Dientzenhofer.

r. 1709. 30. června došlo k slavnostnímu vysvěcení barokního kostela sv. Máří Magdalény

barokní kostel sv. Máří Magdalény

r. 1784 zrušení kostela i kláštera za Josefínských reforem

r. 1787 v barokním kostele jsou zřízeny sklady a kanceláře Zbraslavské rafinerie cukru, výrazná klasicistní adaptace budovy, snesení průčelních věží

r. 1789 kostel získal Vrchní poštovní úřad

r. 1849 do kostela se stěhuje vojenský špitál

r. 1850-54 kostel je přeměněn na četnická kasárna

po r. 1948 budova kostela je přidělena Státnímu ústřednímu archívu

v současnosti zde sídlí Museum české hudby

bývalý klášter dominikánů

r. 1784 zrušení kostela i kláštera za Josefínských reforem

r. 1787 konventní budovy, tvořící dispozici v podobě písmene L, koupil v dražbě malostranský podnikatel a velkoobchodník Šimon Král, který je patrně vzápětí nechal upravit a proměnit na byty

r. 1879 začátek přestaveb v čp. 459/III a po 1. světové válce vestavba továrních budov a adaptace i čp. 387/III pro potřeby Státní tiskárny

r. 1992-3 zrušení tiskárny

r. 1997-98 zjišťovací archeologický výzkum

říjen 2003 odstranění tiskárenských hal

listopad 2003-září 2004 záchranný archeologický výzkum prováděný archeologickým oddělením Národního památkového ústavu, pracoviště v hl. m. Praze

2005 otevření hotelu Karmelitská

Magdalenitky – Sestry pokání sv. Marie (Maří) Magdalény – bílé paní
Ženský řád, který byl patrně založen v Německu v 1. polovině 13. století. Původně se řídil řeholí sv. Benedikta, kterou později nahradila řehole sv. Augustina. Řád měl i mužskou větev. V čele celého řádu stál generální probošt. Provincie řídili zemští převoři a při jednotlivých klášterech byli probošti. V předhusitském období vizitační právo k českým klášterům převzal pražský arcibiskup. Poměrně málo protěžovaný řád měl příznivce hlavně v osobách posledních pražských biskupů. Představenou sester v konventu byla převorka. Původním posláním řeholnic byla péče o nemocné a poutníky. Do řádu nejčastěji vstupovaly dcery bohatších měšťanů. V Českých zemích bylo v průběhu 13. a 14. století založeno několik konventů, které většinou zanikly během husitských válek.
Nejstarší známá komunita magdalenitek v Čechách krátce působila v Dobřanech u Plzně (doložena 1259). V Praze došlo zřejmě k přenesení domu původně zmiňovaného v roce 1282 v sousedství kostela sv. Havla na Starém Městě někdy před rokem 1329 na Malou Stranu. (Roku 1315 obvinili minorité od sv. Jakuba biskupa Jana IV. z Dražic, že trpí v blízkosti farního kostela sv. Havla kurií nepotvrzený řád magdalenitek). Další kláštery vznikly v Záhražanech u Mostu (1283), u Loun (kolem roku 1330) a údajně i u sv. Vavřince v Želině u Kadaně. Na Moravě byl konvent bílých paní v Dalešicích a ve Slezsku v Nise. Nejdéle se udržel řád v Mostě – Záhražanech. Záhražanské (později mostecké) magdalenitky byly v roce 1782 rozpuštěny, čímž činnost řádu na našem území končí. Sestry nosily bílý hábit, škapulíř, cingulum a závoj.
Malostranský klášter nebyl patrně nijak výstavný. Majetkové poměry byly skromné. Papež Jan XXIII zprostil jeptišky nákladné visitace od generálního probošta řádu. Do roku 1395 byl podřízen generálnímu proboštu, po tomto datu pražskému arcibiskupství. Ke klášteru přiléhala zahrada a patřil mu dvůr v Chýnici u Tachlovic. Jako první známá převorka je k roku 1415 uváděna Dorota.. Zanikl 21. června 1420 za husitských válek a nebyl již nikdy obnoven.

Dominikáni v Praze (Řád bratří kazatelů – Ordo Fratrum Praedicatorum)
Jeden z nejznámějších řádů. Založil ho sv. Dominik, schválen byl roku 1216. Náleží k řádům mendikantským (žebravým) Dominikáni zakládali své konventy výhradně ve městech, jejich posláním bylo kázání, šíření pravé víry. K dominikánům patřili též největší teologové vrcholného středověku. Představeným konventu je převor, provincie provinciál a celého řádu generál.
Dominikáni do Prahy přicházejí roku 1226 a usazují se u sv. Klimenta na Poříčí. Patrně po výstavbě staroměstského opevnění se přemisťují, stejně jako jiné řády (např. němečtí rytíři) do městského areálu obehnaného hradbami. Usazují se na velmi výhodném místě, u kostela sv. Klimenta na Starém Městě nedaleko od Juditina mostu (dnešní areál Klementina). Dominikáni sem přicházejí patrně někdy před r.1238. V r.1238 už jsou pověřeni organizací špitálu křížovníků s červenou hvězdou u mostu přes Vltavu. V následujících desetiletích zde klášter prosperuje. V letech 1311-1343 v klášteře sídlil inkviziční soud. V dominikánském řádovém domě také existuje škola, do které přijíždějí studovat příslušníci řádu z celé Evropy. V roce 1420 je klášter i kostel pobořen husity a až do roku 1496 je opuštěn. Toho roku se sem vrací několik dominikánů. Skromný konvent bratří kazatelů zde existuje do r.1556, kdy je vystřídají jezuité, nový dynamicky se rozvíjející řád. Dominikáni pak sídlí v Anežském klášteře, který je v té době ve značně nevyhovujícím stavu. V roce 1604 se řád opět stěhuje a to na Malou Stranu ke kostelíku sv. Máří Magdalény. Zde v 2. polovině 17. století buduje nový kostel zasvěcený též sv. Máří Magdaléně a následně pak rozsáhlý klášter. Za josefínských reforem je klášter roku 1784 zrušen a kostel odsvěcen. Roku 1625 daroval císař malostranským dominikánům kostel sv. Jiljí na Starém Městě pražském, kde řád sídlí do dnes.

Ikonografie

Výřez z tzv. Vratislavského dřevořezu Jana Kozla a Michala Petrleho z r. 1562. Nejstarší známé zobrazení lokality. Situování kostela sv. Maří Magdaleny v nárožní poloze dokládá, že budovy kláštera musíme hledat jižně (vpravo) od kostela. Vpravo dole kostel sv. Vavřince v Nebovidech

Výřez z tzv Ottheinrichova vyobrazení Prahy z r. 1536. Toto vyobrazení však neodpovídá v některých podstatných detailech realitě.

Výřez z mědirytiny Filipa van der Bosch z roku 1606. Původně středověký kostel sv. Maří Magdaleny není zobrazen příliš zřetelně, na místě barokní novostavby dosud stojí domy.

Výřez z mědirytiny Folprechta van Ouden – Allena z roku 1685. První zobrazení velkého barokního chrámu.

Klášter dominikánů, kterému vévodí stavba nového kostela. Vlevo budova starého kostela dosud nezačleněná do organismu objektu. Friedrich Bernard Werner kolem roku 1740.

Výřez z perokresby Friedricha Bernarda Wernera ukazuje situaci kolem roku 1740.

Výřez z ortografického plánu Prahy. Perokresba Josefa Daniela Hubera z roku 1769 je zajímavá mj. neobvyklým pohledem na lokalitu z JJZ.

Metodika

Plošný záchranný archeologický výzkum navázal na předstihový zjišťovací výzkum realizovaný v letech 1997 a 1998 archeologickým oddělením dnešního Národního památkového ústavu ú. o. p. v hl. m. Praze (předstihový výzkum vedli Jan Havrda a Jaroslav Podliska).

Celková plocha výzkumu je cca 2 400 m². Průměrná mocnost archeologicky rozebíraného nadloží se pohybuje od 1,5 – 3,5m. Plošný záchranný výzkum probíhá pouze tam, kde stavební činností dojde k odstranění historického nadloží, tj. terénních situací vzniklých činností člověka.

Geodetické zaměření: na celé ploše výzkumu byla vytyčena ortogonální síť o velikosti čtverců 3 x 3 m. Pro zaměřování je každodenně využívána totální geodetická stanice, data jsou dále zpracována v programu Bentley MicroStation

Fotogrammetrie: průběžně jsou pořizovány fotogrammetrické plány (půdorysy a řezy), s využitím digitální techniky

Fotodokumentace: průběžně jsou fotografovány všechny důležité terénní situace (půdorysy a řezy včetně detailů). Používány jsou digitální fotoaparáty.

Kresebná plánová dokumentace: veškeré plány (půdorysy a řezy) jsou kresleny v měřítku 1:20

Videodokumentace: průběh výzkumu je průběžně dokumentován digitální kamerou

Laboratorní zpracování nálezů: je prováděno přímo v místě výzkumu, spočívá v základním ošetření a evidenci hmotných archeologických nálezů.

Databáze: pro evidenci primární dokumentace archeologického výzkumu je používána databáze „Stratum“ (verze 1.2. Praha) s využitím MS Access (autor: Mgr. M. Peška, Archaia Brno o.p.s.)

Environmentální výzkum
Environmentální výzkum je nedílnou součástí výzkumu archeologického.

Samostatnou složkou jsou specializované analýzy vybraných nálezů, nebo nálezových komponent, které byly provedeny externími specialisti či pracovišti. Seznam
provedených přírodovědných analýz:

Analýza archeobotanických makrozbytků
Analýza palynologická
Analýza antrakotomická a xylotomická
Osteologická analýza

Tyto analýzy zajišťuje Petr Kočár, Zd. Sůvová a Libor Weiter (ZIP o.p.s. Plzeň)
Dále byly provedeny následující analýzy

Analýza dendrochronologická (Tomáš Kyncl)
radiokarbonové datování (C14) (laboratoř Poznaňské university – Polsko)
Geochemické analýzy (Jan Zavřel)
Geofyzikální průzkum (fy. Geonika)
Expertíza nálezů z usně (A. Orlita)
Antropologické posudky (M. Stloukal)
Numismatická zpráva (F. Janda)
dílčí konzervátorské zprávy

Součástí výzkumu je i interdisciplinární spolupráce

Analýza písemných pramenů (Jan Pařez)
Stavebně-historický průzkum (SHP týkající se nejstarších památek ve spolupráci s architektem M. Ryklem a M. Semerádem. Na SHP dílčích částí areálu se dále podílel M. Kovář, J. Beránek, K. Kroulíková)
3D scanner (fy. Geodis)

Postup výzkumu:

Předstihový zjišťovací výzkum
listopad – prosinec 1997 – realizovány a vyhodnoceny 3 archeologické sondy
květen 1998 – dokumentace jedenácti statických sond

Záchranný archeologický výzkum – terénní část
říjen 2003 – dohled a dokumentace při odstraňování novověkých násypů (mocných cca 3m) v prostoru bývalé tiskárenské haly
listopad 2003 zahájení výzkumu, podzimní etapa
prosinec 2003 – březen 2004 – zimní etapa výzkumu, která probíhala ve specielní zateplené hale o rozměrech 36 x 24 m
duben 2004 – září 2004 – jarní a letní etapa výzkumu – hlavní plocha výzkumu – bývalý klášterní dvůr a nejbližší okolí
zimní etapa prosinec 2004 – leden 2005 (výzkum v místě spojovacího tunelu).
jaro a léto 2005 – několik dalších terénních etap výzkumu vyvolaných nejčastěji výkopy pro inž. sítě a snižováním terénu v místě hlavního vchodu do hotelu
léto 2006 – poslední terénní dokumentace se uskutečnila v interiéru domu čp. 387 při přípravě expozice dochovaných částí středověkého kostela sv. Máří Magdalény

Záchranný archeologický výzkum – zpracování – probíhá a bude ukončeno v r. 2009. V současné době jsou v databázi výzkumu zpracovány evidence:

Plánová dokumentace (při výzkumu bylo pořízeno celkem 2 265 plánů (1362 půdorysů a 903 řezů)
Fotodokumentace (6635 fotografií)
Popisy uloženin (evidence 12 199 položek)
Popis zděných konstrukcí (323 položek)
Hroby (45 hrobů)
Evidence výkopů (1322 výkopů)
Evidence a popis dřevěných a kamenných prvků (126 prvků)
Inventář nálezů (5717 sáčků)

Nálezy

Inventář nálezů čítá celkem 5717 sáčků.
5717 sáčků je uloženo ve více než 700 krabicích (421 krabic s keramikou, 116 krabic s ostatními nálezy, cca 165 krabic s kostmi) v depozitáři NPÚ ú.o.p. v hl. m. Praze v Bohnicích
Celkem bylo při výzkumu získáno 387 456 nálezů, z toho:

275 423 fragmentů z keramických nádob, 661 fragmentů kachlů, 87 481 kostí zvířat,85 kostěných výrobků, 14 kostěných polotovarů, 5 842 železných předmětů, 1186 předmětů z barevných kovů, 120 mincí, 5 654 zlomků železářské strusky, 946 zlomků dutého skla, 135 zlomků skla okenního, 31 výrobků z kamene, 395 fragmentů mazanice atd. (viz inventář nálezů, který je součástí databáze i je exportován do tištěné tabulky).

Plánová dokumentace

Zahrnuje plánovou dokumentaci zpracovanou pomocí programu Bentley MicroStation. Celkem bylo v terénu pořízeno 1 362 půdorysů v měřítku 1 : 20 a cca 903 řezů v měřítku 1 : 20. Dále bylo zpracováno množství přehledných půdorysů v měřítcích 1 : 10 000, 1 : 1000, 1 : 500, 1 : 200, 1 : 100 a 1 : 50.

Výzkumy v okolí

Malá Strana s vyznačením všech archeologických akcí realizovaných zde do roku 2005. Vyneseno na základě podkladů autorů, terénní dokumentace uložené v archívu archeologického oddělení NPÚ ú.o.p. v hl. m. Praze a mapy archeologických dokumentačních bodů (Hrdlička 1996; 2005). Černě vyznačeny archeologické výzkumy, které dokládají raně středověké aktivity v prostoru opevněného podhradí.

Předběžné výsledky

K nejstarším sídlištním pozůstatkům patří několik zahloubených objektů zaniklých podle keramiky v zásypu patrně v 10. století. Výraznější dokumentovaný sídlištní horizont náleží následujícím dvěma stoletím. Kromě jiných nálezů je presentován i pozůstatky několika dřevohlinitých staveb (více zde…). K nálezům tohoto horizontu hlavně v jižní části plochy patří i zahloubené části pyrotechnologických zařízení (torza nístějových částí pecí?, výhně?), jejichž četnost (několik desítek) naznačuje, že zde existoval raně středověký výrobní areál. Doložena zde byla i výroba neželezných kovů. K popisovanému horizontu patří i mírně zahloubený dům, jehož obvodové zdivo dochované do výšky 0,5 metru vystavěné z téměř pravidelně otesaných opukových kamenů, připomínalo zdivo pražských románských kvádříkových domů.

Po zániku raně středověké fortifikace (více zde…) byl prostor využíván k sídlení. Výrazným dokladem jsou fragmenty několika odkrytých domů obvykle čtvercové dispozice o rozměrech přibližně 5 x 5 metrů, jejichž do terénu mělce zahloubená opuková podezdívka nesla dřevěnou konstrukci. Z té se dochovaly pouze nepatrné zbytky nejspodnějších trámů. Tyto stavby nepříliš obvyklé konstrukce jsou předběžně datovány k přelomu 13. a 14. století.

Ve střední části domu čp. 387/III při Karmelitské ulici byl odkryt kompletní půdorys polygonálního závěru klášterního kostela sv. Maří Magdaleny (více zde…), připomínaný poprvé v r. 1319. Výkopy v SZ části téhož domu zjistily, že severní obvodová zeď presbytáře gotického kostela sv. Maří Magdaleny je kolmo přisazena na zeď starší. Tato starší zeď jejíž líc má zřetelný kvádříkový charakter se v pravém úhlu lomí směrem k západu (tj. do Karmelitské ulice). Pokračování těchto zděných konstrukcí bylo objeveno ve výkopu v chodníku podél západní fasády domu. Interpretace objevených zdí zatím nemůže být definitivní, ale myšlenka o románském předchůdci sv. Maří Magdaleny se sama nabízí.
Po husitských válkách bylo území středověkého kláštera využito malostranskými měšťany (více zde…).
Významná změna nastala s příchodem dominikánů na tuto lokalitu v roce 1604. Řád postupně získal všechny měšťanské domy v tomto prostoru. V souvislosti s výstavbou barokního konventního chrámu a klášterních budov v 2. pol. 17. století byla starší (středověká i renesanční) zástavba odstraněna či podstatně přestavěna.