Vztah archeologického výzkumu (AV) a stavebně historického průzkumu (SHP).

Působení našeho oddělení je z logiky věci zaměřeno převážně na území historického jádra Prahy. Často se proto musíme zabývat i historií nadzemních objektů dotčených výzkumem. Jinak řečeno musíme řešit vztahy nadzemních konstrukcí a konstrukcí a terénních situací dochovaných pod úrovní terénu.

Praha má v rámci (nejen) českých měst určité specifikum, je jím existence tzv. pasportů, výjimečných svazků vzniklých systematicky prováděným nedestruktivním SHP všech historických budov už od poloviny 50. let 20. století. Tyto pasporty slouží jako nezastupitelný pramen především při plánování výzkumu a kladení otázek na něž má výzkum odpovědět.
Archeologický výzkum je blízký příbuzný druhému hlavnímu typu SHP, nazývaným někdy destruktivním nebo hloubkovým. Ten probíhá většinou v průběhu stavby. Optimální variantou (zatím nedosaženou) by mohlo být provádění AV i SHP současně i stejnou metodikou. Předpokládáme, že by tento postup mohl znamenat vzájemné ovlivňování jak kladením otázek, tak srovnáváním odpovědí - a to nejen v rovině terénních prací, ale později i v rovině zpracovatelské. Výsledkem by potom nebyly dva výstupy, archeologická nálezová zpráva a zpráva o provedeném SHP, ale pouze jeden, dokumentující vývoj lokality komplexně.
V současné době se ve větší míře rozbíhá operativní dokumentace památek, zvláště poté, co do oddělení nastoupil Miroslav Kovář. Z největších akcí jmenujme alespoň průzkumy v Nerudově ulici čp. 249/III a v augustiniánském klášteře u sv. Tomáše, obě na Malé Straně.