Autor: Pavel Taibl
Publikováno dne: 04. 01. 2018

Nová mincovna v Celetné ulici

Neustále se proměňující tvář zástavby Starého Města pražského ukrývá mnoho polozapomenutých měšťanských domů s různým osudem. Jedním z nich je komplex budov nazývaný Nová mincovna v Celetné ulici a na ni navazující části v Ovocném trhu. Dnešní podoba a rozvržení pochází z přestavby v letech 1857/58, přičemž nejstarší zmínky spadají na počátek 15. století (roky 1403, 1404), kdy se můžeme dozvědět, že na ploše dnešní Nové mincovny stávaly tři domy a ražba mincí zde probíhala s částečným přerušením skoro po tři století.

Nejvýznamnější měšťanský dům stál při Celetné ulici, jenž byl roku 1421 předán jako konfiskát pražskou obcí Jakubovi Všerubovi – „nejvyššímu vladaři mince naší pražské“, který zde začal nakrátko razit mince. Šlo spíše o nouzové opatření pražské husitské obce, protože monopolní kutnohorská mincovna zůstala v katolických rukou. Surovinu pro výrobu mincí tvořilo zkonfiskované a poté roztavené kostelní náčiní ze stříbra. Z hlediska obsahu stříbra takto vyrobená mince stále upadala až nakonec stříbrné pražské groše byly nahrazeny měděnými mincemi. Ražba mincí byla zastavena v roce 1422 po ovládnutí Kutné Hory.  

V roce 1454 je jako majitelka uváděna Jana z Poděbrad (Johana z Rožmitálu), choť krále Jiřího z Poděbrad, podle které se dům nazýval Dvorem králové a tvořil jakýsi protipól Králova dvora. Další dva domy patřily na počátku 15. století Univerzitě Karlově, přičemž jejich pojmenování bylo Kolej Mistrů českého národa (roku 1403) a Kolejí královninou (1413). V majetku univerzity byly až do konfiskací proběhlých po bitvě na Bílé hoře.

Část, která patřila královně, přechází roku 1537 do vlastnictví Adama Říčanského, kde ve stejném roce byla zřízena mincovna (zprvu v nájmu) poté od roku 1558 ve vlastnictví královském. Mince byly v objektu Nové mincovny raženy až do roku 1784. Z poloviny 18. století pochází velmi hodnotný ovšem nikdy nerealizovaný návrh přestavby od Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Na konci 18. století se budovy stávají sídlem Vrchního vojenského velitelství, kdy v revolučním roce 1848 byla pravděpodobně nešťastnou náhodou zbloudilou kulkou zabita manželka knížete Windischgrätze Marie Eleonora, který o pár dnů později revoluci s pomocí vojska potlačil. V polovině 19. století je vojenské velitelství přestěhováno na Malou Stranu a komplex budov je využíván jako soud do dnešních dnů.

Obrázky k textu

Kliknutím obrázek zvětšíte.