Objev neznámého malostranského kostela

V současné době probíhá zpracování rozsáhlého malostranského archeologického výzkumu, který byl proveden v areálu zrušeného barokního dominikánského kláštera sv. Máří Magdalény, který byl založen v místech, kde se do roku 1420 nacházel klášter magdalenitek. Při výzkumu byly odkryty základy neznámé sakrální stavby z 1. poloviny 17. století.

Skutečnost, že zmíněný záchranný výzkum provedený při jižním konci Karmelitské ulice na Malé Straně, v místě dnešního hotelu Mandarín Oriental, odkryl torzo základového zdiva dosud neznámé sakrální stavby, byla již krátce publikována (sborník Svorník 4/2006, s. 171). Teprve postupné zpracovávání výzkumu ale začalo stavět nález do časových i věcných souvislostí. Jednoznačná interpretace stavby byla zpočátku dosti obtížná, zdivo totiž nebylo odkryto klasickým archeologickým výzkumem. Jeho nejspodnější partie byla dokumentována během ražby při stropu spojovacího tunelu. Zanedlouho se ale tatáž konstrukce objevila ve výkopech inženýrských sítí na dvoře domu čp. 387. A po vynesení do plánu začal její průběh dávat smysl. Protože tvořil neuzavřený půlkruh, mohlo být nalezené torzo interpretováno jako základové zdivo východního závěru kostela, jehož stavba byla přerušena a nedokončena. Teze o přerušení stavby vychází z podoby koruny odhalené zdi, která byla tvořena hrubě uhlazenou, téměř vodorovnou, 2 až 5 cm silnou vrstvičkou malty. Ta zřejmě vznikla v situaci, kdy výstavba zdiva, vystavěného téměř do úrovně terénu, byla přerušena a základy byly tímto způsobem zakonzervovány. Nalezená konstrukce byla archeologicky datována do první poloviny 17. století. Po vyhodnocení dostupných písemných zpráv a ikonografie je zřejmé, se jedná o zdivo kostela náležejícího první etapě výstavby nového dominikánského kláštera. Tato etapa nejspíš spadá mezi léta 1613 až 1637, což jsou data, kdy se dominikáni stali vlastníky areálu na jedné straně a dobou se jim podařilo získat sponzora na stavbu nového kláštera a nového kostela. Připomeňme, že v roce 1616 začala stavba nového konventu, bezpochyby na místě konventu gotického, ale (alespoň podle odlišné orientace zdí soudě) na novém, renesančním základě. S největší pravděpodobností před sebou máme novou, zatím neznámou a dosud spíše jen tušenou etapu stavebního vývoje dominikánského kláštera na Malé Straně. Bylo to etapa, v níž umístění staveb ještě v podstatě kopírovalo dispozici původního středověkého kláštera magdalenitek. Toto řešení, které zvolili dominikáni někdy ve dvacátých nebo třicátých letech, bylo z dnešního pohledu řešením nouzovým, jeho realizace byla zjevně bezproblémová, současně ale postrádalo možnost dalšího vývoje. Až koncem třicátých let se podařilo dominikánům získat bohatého mecenáše – hraběte Michnu a mohli začít plánovat stavbu nového, velkoryse založeného kláštera. Aby mohl konvent během stavby fungovat, byl nový klášter založen z větší části jižně od stávajících budov. Možná není náhodou, že nástup zcela nové, velkorysé koncepce výstavby kláštera se v podstatě překrývá s koncem třicetileté války i nástupem nového energického provinciála, kterým se v roce 1652 stal dosavadní člen antverpského konventu Bohumír Marcqius. Základní kámen nové kláštera byl položen v roce 1656. Podrobnější příspěvek o tomto objevu vyjde ve sborníku Historia monastica z ediční řady Colloquia mediaevalia Pragensia, kterou vydává pražské Centrum medievistických studií.