Autor: Miroslav Kovář, Tomasz Cymbalak
Publikováno dne: 23. 03. 2020

Pokračující výzkumy johanitské komendy na Malé Straně v Praze letech 2016 – 2019

Záchranné archeologické výzkumy NPÚ realizované v poslední době v areálu bývalé johanitské komendy na Malé Straně v Praze (Obr. 1) se soustředily do prostoru přístupu k suterénnímu prostoru někdejšího dvoupodlažního karneru. Jeho architektura je výrazně poklasická, velmi cenná, a lze ji datovat nejspíše do širší doby kolem roku 1300, nebo do posledního dvacetiletí 13. století.

Vlastní architektura karneru, nepřesně označovaná jako severní kaple, se nachází po severní straně stávajícího presbyteria, jehož výstavbu zařazujeme do doby po roce 1312. Tento chór, s osovým opěrákem, nahradil starší střední chór románské baziliky johanitské komendy, jejíž výstavba byla dokončena k roku 1182. Pod  tímto  presbyteriem prochází dnes severojižně orientovaná chodbička, která na severu ústí do dolního polosuterénního prostoru zmíněného karneru ("severní kaple"). Při výzkumu došlo k odhalení základových partií bočních podélných zdí zmíněného vrcholně gotického presbyteria. Mezi zdmi byla identifikovaná významná jáma (fonssacer?), která se nachází v podélné ose stávajícího barokně upraveného gotického chóru (Obr. 2). Její výkop, se původně zahluboval do vrcholně středověkých situací (13. a 14. stol.) a cca 0,6 m mocného raně středověkého sídlištního horizontu, který podle četných nálezů keramických zlomků, můžeme zařadit do období 9. až 12. století. V zásypu jámy byly nalezeny zlomky raně gotických, ale i vrcholně gotických článků. Působivá je především kolekce raně gotických článků, které, jak se ukázalo, náleží rozměrnému oknu s kružbami, které měly typické hůlkové pruty. Nalezen byl dokonce fragment hlavičky prutu okenního ostění, kterou pokrývá naturalistický podaný listový dekor (Obr.3, 4). Vzhledem k dimenzím okno nemohlo souviset se stávajícím presbytářem, kde se sice hůlkové profilace  -  a dokonce i jejich drobné patičky - uplatnily, ale rozměry prvků jsou zcela odlišné. Lze tedy předpokládat, že okno bylo osazeno někdy v době kolem roku 1260 - 1270, při adaptaci staré románské baziliky. Nelze vyloučit, že již tehdy byla nahrazena její střední chórová partie novým "modním" (následně strženým) presbytářem - případně jen závěrem - tak jak bývalo zvykem. V každém případě jsou nálezy významným hřejivým střípkem do mozaiky poznání stavebního vývoje a architektonického profilu johanitské komendy. 

Obrázky k textu

Kliknutím obrázek zvětšíte.