Výstavní úprava usňových fragmentů půlpáru obuvi z Valdštejnského paláce

Při rekonstrukci podlahy realizované v květnu roku 2016, v nárožní místnosti budovy C Valdštejnského paláce na Praze 1 Malé Straně (obr. 1), nalezl referent Kanceláře Senátu ČR v suchém zásypu mezi trámy části vyschlé kožené obuvi (obr. 2 – 3).

Svého času tato místnost sloužila jako ložnice manželky Albrechta z Valdštejna a nachází se přímo nad ložnicí jeho samotného. Místo a stav nálezu mohou mít souvislost s přisuzovanou rolí obuvi jako magické ochrany, jak uvádí Štýbrová (2009, 127-128). Od středověku se mj. právě pod podlahu ukrýval ochozený a vyspravovaný půlpár obuvi, aby zlé síly neublížily lidem nebo domu.

Obr. 1: Valdštejnský palác, budova C s vyznačením místa nálezu. Pohled z Valdštejnské ulice (foto Martin Brouček).
Obr. 2: Místo nálezu (foto Martin Brouček).
Obr. 3: Detail fragmentů (foto Martin Brouček).

Valdštejnský palác dal v letech 1623–1630 vystavět jeden z nejmocnějších a nejbohatších šlechticů té doby Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna na místě někdejšího paláce Trčků, dalších 23 domů, tří velkých zahrad, městské brány a vápenky s cihelnou. Patří k nejvýznamnějším stavbám z přelomu období manýrismu a raného českého baroka v českých zemích. V majetku rodiny Valdštejnů byl palác do roku 1945. Do roku 1993 palác sloužil ministerstvu kultury a následně byl rekonstruován pro Senát Parlamentu ČR, jehož sídlem je od jeho vzniku v roce 1996 (Valdštejnský palác. Wikipedie. https://cs.wikipedia.org/wiki/Valdštejnský_palác (accessed May 21, 26)).

V prosinci minulého roku byly fragmenty po očištění předány dle požadavku zadavatele k jejich úpravě pro výstavní prezentaci. Šlo o 2 velké fragmenty 1 nízkého půlpáru usňového střevíce se stopami po nedochovaném podpatku. Ukázalo se, že fragmenty špice a paty jdou sestavit v jeden celek (obr. 4 a-b), délka obuvi pak byla naměřena na 250 mm (rozměr odpovídá dnešnímu číslování dámské UK velikosti UK čísla 6, EUR velikosti 39; pánská obuv je číslována od délky 255 mm). Rozměry obuvi jsou zkresleny vyschnutím usně (činěné kůže). Useň pak ztratí pružnost, ztvrdne a dojde ke smrštění.

Obr. 4 a: Stav převzetí po očištění. Foto: A. Hřebíčková, 2021. Archiv OA NPÚ Praha.
Obr. 4 b: Stav převzetí po očištění. Foto: A. Hřebíčková, 2021. Archiv OA NPÚ Praha.

Podle kurátora sbírky historické obuvi Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně (Mgr. M. Heinrich), je možno dle střihu a provedení tento nález zařadit do 17. až 18. století.

Po vypracování restaurátorského záměru, který obsahoval postup prací ohledně konzervace vyschlých fragmentů obuvi, lepení navazujících částí usně a vypracování kopyta, na kterém budou usňové fragmenty fixovány, následoval vlastní proces konzervace, po kterém vznikl ošetřený fragment střevíce.

Obr. 5: Vystavění patní části, šití v původních dírkách. Foto: A. Hřebíčková, 2021. Archiv OA NPÚ Praha.
Obr. 6: Rozložené vypracované kopyto a podpatek. Foto: A. Hřebíčková, 2021. Archiv OA NPÚ Praha.

Provedený zákrok dovolil stanovit typologické a chronologické zařazení nálezu. Jedná se o mužský či chlapecký půlpár obuvi nošený na levé noze (obr. 7 a-b). S největší pravděpodobnosti jde o německý typ mužských bot (obr. 8) z počátku 18. století (viz Kybalová 1996, 80).

Obr. 7 a: Výsledný stav. Foto: M. Kalíšek, 2021. Archiv OA NPÚ Praha.
Obr. 7 b: Výsledný stav. Foto: M. Kalíšek, 2021. Archiv OA NPÚ Praha.
Obr. 8: Kybalová 1996, s. 80.

Literatura:

Hřebíčková, A.: Výstavní úprava usňových fragmentů půlpáru obuvi z Valdštejnského paláce. Konzervátorská zpráva, NPÚ ú. o. p. Praha, Praha 2021.

Kybalová, L.: Barok a rokoko. 1996, NLN Praha, s. 80.

Štýbrová, M.: Boty, boty, botičky. 2009, NLN Praha, Vydání první, s. 122, s. 125, s. 127-128.

fb-share-icon