Archeologický výzkum na Velkopřevorském nám. v domě čp. 488 na Malé Straně

Záchranný archeologický výzkum, který byl vyvolán zemními zásahy v průběhu celkové rekonstrukce donedávna chátrajícího domu, přinesl zajímavé poznatky o této, zatím ještě archeologicky málo známé části Malé Strany. V objektu byly zdokumentovány tři statické sondy a na zahradě domu byl proveden výzkum ve vyhloubených rýhách pro novou kanalizaci. Druhá etapa výzkumu byla realizována v interiéru nepodsklepeného domu. V rámci plánované rekonstrukce vznikla v jeho západní části i jedna nová suterénní místnost.

Lokalita se nachází ve východní části pražského podhradí, při západním břehu Čertovky. Přibližně v místě jejího dnešního toku se nalézalo dnes zaniklé říční rameno Vltavy, jehož původní šířka se pohybovala asi okolo 90 m. Z písemných pramenů víme, že parcela domu patřila k majetku johanitské komendy „u kostela P. Marie pod řetězem“, která vznikla už ve 2. polovině 12. století. Zda však byl prostor pozdějšího domu čp. 488 zastavěn už ve středověku, nelze spolehlivě písemnými prameny doložit. Nepochybně existovala zástavba v daném místě nejpozději v 1. polovině 17. století, plán z roku 1725 zachycuje větší objekt při náměstí a dva drobnější ve dvoře. Dům stojící při Velkopřevorském náměstí byl vždy významnější, zástavba ve dvoře nebyla zřejmě tak „trvanlivá“ a měnila i svůj účel. Ačkoliv většina pramenů dokládá obytnou funkci i u objektu ve dvoře, v roce 1785 byl dům čp. 488 označen jako prádelna.

V části přízemí domu byl proveden výzkum v místě nově vzniklého suterénu. Pod původní betonovou podlahou bylo v jeho západní polovině odkryto základové zdivo malého barokního domku. Tento objekt, který je zachycený na Hergetově plánu Prahy z r. 1791 a v písemných pramenech je označen jako prádelna, byl koncem 20. let nebo počátkem 30. let 19. století zbořen a na jeho místo byl postaven dům současný. Velikost zmíněného domku byla pouze 8 x 5 m. Tento domek byl postaven na souvrství navážek mocném až 2,4 m. Jednalo se patrně o jednorázové zvýšení terénu někdy v průběhu 17. století. Pod souvrstvím navážek datovaných keramikou do 16. – 17. stol. se nalézala v hloubce 2,05 – 2,45 m starší maltová podlaha. V severní části sondy byla pod navážkami odhalena torza zděných konstrukcí náležející patrně k starším předchůdcům dnešní stavby datovatelným do 16. století. Přibližně uprostřed zkoumané plochy byla objevena zděná, původně valeně zaklenutá jímka o rozměrech 2,5 m x 2,3 m. Ze svrchní partie jejího zásypu byla vyzvednuta běžná kuchyňská keramika 16. až 1. poloviny 17. století. Spodní partie zkoumané statigrafie již neměla charakter sypkých navážek, jednalo se o šedočerné hlinité vrstvy z 16. století, jejichž vznik je však nutno spojit s postupným vyrovnáváním terénu v místě zaniklého koryta Vltavy.
Při výzkumu na zahradě jižně od domu bylo doloženo, že svrchní partie nadloží zde byla uložena ve formě heterogenních navážek v průběhu 17. a popřípadě i částečně až 18. století. Mocnost těchto navážek se zde pohybuje okolo 2 m. Pod nimi byly odkryty vrstvy s keramikou 15. a 14. století, které překryly cca 0,5 m mocné souvrství, jehož geneze byla podmíněna unášením materiálu tekoucí vodou. Sestávalo se z vrstev čistého říčního písku a homogenní jílovité hlíny. Takovéto zvrstvení dokládá rozdílnou dynamiku sedimentace, která probíhala jak v tekoucí vodě, tak v prostředí klidné až stojaté vody. Dle velmi malého počtu nálezů keramiky je možné vznik těchto uloženin předběžně datovat do období od 2. pol. 13. století do století 14. Nejstarší vrstvou odkrytou při výzkumu byla valounová dlažba s povrchem 3,4 m pod dnešním terénem. Odkrytý úsek dlažby v délce pouze 1,4 m se podařilo zdokumentovat jen v nejhlubším místě výkopu pro kanalizaci, prostorově 6 m jižně od domu. Dlažbu je možno interpretovat jako povrch veřejného prostranství či komunikaci, která spojovala areál johanitské komendy se středověkým předchůdcem Velkopřevorského mlýna.
O archeologickém výzkumu provedeném při rekonstrukci mlýna vás budeme na tomto místě informovat.