Týnská ulička
Záchranný archeologický výzkum na dvoře nevelkého staroměstského domu čp. 1064/I v Týnské uličce, nedaleko Staroměstského náměstí. proběhl v průběhu letních měsíců roku 2006. Celá akce byla vyvolána generální rekonstrukcí objektu a výstavbou nových suterénních prostor.
Pod recentní betonovou úpravou povrchu dvora, překrývající o něco starší dlažbu z křemencových kostek, se nalézala 1,5 m mocná poloha heterogenní navážky, související s výstavbou stávajícího domu po roce 1898. Recentní navážka překrývala nenarušené středověké sídlištní souvrství s početnými zahloubenými objekty a několika fragmenty zdí z původní domovní zástavby.
Nejstarší sídlištní komplex tvořilo výrazněji stratifikované raně středověké souvrství o mocnosti cca 1 – 1,5 m, rozkládající se takřka na celé zkoumané ploše.
V nejstarší poloze se nalézaly pozůstatky nejméně dvou jámovitých výhní pyrotechnologické povahy (železáři), dokládající práce s kovem. K nejvýraznějším objektům následujících horizontů náležely rozměrnější, částečně zahloubené objekty s rovným dnem (domy). Prostorový rozsah výzkumu a především samotný sídlištní vývoj intenzivně narušující starší situace porušil jejich pozůstatky natolik, že o rozsahu, podobě a proměnách nejstarší zástavby máme pouze dílčí informace. Rozměrnější stavby v jednotlivých úrovních doplňovala neméně početná skupina menších objektů typu sloupových jam, kůlových jamek situovaných do řad a mělkých výkopů roštového tvaru, které souvisejí s prostorově komplikovanější sídlištní strukturou původní zástavby. Uloženiny a výplně objektů obsahovaly početnější movité nálezy. Dominantní zastoupení měla keramika, v menšině se vyskytovaly předměty ze železa (čepele nožů, torza zdobených ostruh a několika podkov). Určitou raritu představoval drobný zlomek modrého skla z duté nádoby, zdobené zlatem a emaily, náležející bezpochyby mezi importy.
Četná přítomnost keramických zlomků nádob prakticky ve všech vrstvách tohoto komplexu umožnila sestavit relativně plynulou sekvenci, datující postupný nárůst souvrství nejméně již od sklonku 11. století, se zvýšenou intenzitou sídlištní aktivity ve 12. století, s přesahem až na počátek 13. století. Zkoumané místo nacházející se v blízkosti Týnského dvora a Staroměstského náměstí prodělalo od sklonku 11. po celé 12. století dynamický vývoj, během kterého došlo vlivem intenzivního osídlení s hustou zástavbu k výraznějšímu nárůstu terénu.
Do raně středověkého souvrství se na severní straně dvora zahlubovala kvádříková zeď, probíhající od západu k východu v nepatrném odstupu podél stávající ohradní zdi. Dochovaný relikt zdi byl tvořen částí nadzemní s čtyřmi pečlivě lícovanými řádkami z opukových kvádříků a částí základovou, kterou tvořilo hrubé lomové opukové zdivo s nepravidelným lícem, silně prostoupeným vápennou maltou. Dochovaná délka zdi byla cca 7 m, výška celé konstrukce dosáhla 1,36 m (nadzemní část 0,78 m, základová partie 0,58 m). Zeď byla na západním konci porušena obvodovou zdí stávajícího domu, u východního konce nelze vyloučit její pokračování na sousední parcelu. Zeď původně náležela pravděpodobně do struktury rozlehlejšího stavebního celku, patrně domu, který se nalézal severně od současného dvora objektu. Dobu vzniku stavby lze předběžně stanovit na základě rozboru dokumentované terénní situace do průběhu 1. poloviny 13. století.
Následné sídlištní aktivity bylo možné již sledovat pouze v omezené míře. Mezi několika spodními partiemi odpadních jam, vystupovaly především výrazněji zahloubené základové partie zdí, které je možné celkem bezpečně spojit se zaniklou zástavbou dvora a zadního traktu původně značně rozlehlého měšťanského domu čp. 628/I (U modrého jelena), obráceného průčelím proti severnímu portálu chrámu P. Marie před Týnem. Časově se jednalo o aktivity sklonku 13. až 14. století. Pouze na omezené ploše východního okraje současného dvora se nalézala mocnější poloha stavebních navážek a valounové dlažby, časově spadajícího do pozdně středověkého až raně novověkého období vývoje domovního areálu. Tato historicky nejmladší poloha nadložní statigrafie byla při asanaci staršího domu a výstavbě stávajícího objektu na větší části parcely radikálně odstraněna (1898-1899).
Přibližně rovinatý povrch podloží byl tvořen jemnozrnnými zahliněnými písky vltavské terasy VIIb.