Výzkum v areálu Anežského kláštera

Klášter založený sv. Anežkou patrně v roce 1231 náležel k významným církevním institucím středověké Prahy. Během opravy kanalizace a dalších úprav v západní části klášterní zahrady proběhl nevelký archeologický výzkum, který tak rozšířil naše poznání klášterního areálu. Výzkum pod vedením Zd . Dragouna a autora této zprávy navázal na starší archeologické akce, které zde probíhaly pod vedením I. Borkovského již od 40. let minulého století.

V šedesátých letech v rámci adaptace kláštera pro potřeby NG zde výzkumy vedla K. Reichertová. Z mladších výzkumů je třeba zmínit dokumentaci Zd. Dragouna v severní partii areálu a nepublikovaný výzkum pohřebiště v mužské části kláštera, který zde provedl M. Tryml.

Na úvod je nutno poznamenat, že zásadní význam pro sledování postupu osídlení a výstavby na lokalitě má její geomorfologická pozice blízko břehu řeky. Část plochy klášterního areálu se nalézá již pod nejmladším terasovým stupněm na nivě, jejíž úroveň však ještě v 1. polovině 13. století byla poměrně bezpečná před velkými vodami, i tak však ideální podmínky pro osídlení neskýtala. Vlivem výstavby jezů od 2. poloviny 13. století se hladina Vltavy postupně zvýšila až o cca 3,5 metru a velké vody začaly výrazněji ohrožovat klášter. Hladina spodní vody, která odpovídá hladině Vltavy, je dnes v prostoru zahrady západně od klášterní kuchyně pouze 1,9 m pod dnešním terénem (ve výšce 183,50).

Archeologicky byly dokumentovány dvě sondy. Celkem bylo nakresleno 5 profilů o úhrnné délce 41 m.

Sonda I
Jako sonda I byla označena stavební jáma situovaná na zahradě, 16 m západně od klášterní kuchyně. Její rozměry byly 5,8 x 6,9 m. Spodní voda se objevila v hloubce 1,9 m. Stálým čerpáním byla hladina spodní vody snížena na 2,2 m. Na začátku výzkumu byly položeny dvě bodové zjišťovací sondy v protilehlých rozích jámy a následně byla po odstranění recentních navážek začištěna celá její plocha. Na celé ploše sondy I se nalézala nivní hlína. Do ní, tzn. do nejmladších povodňových hlín nebyly zapuštěny žádné zahloubené objekty. Archeologicky byly rozebírány dva přibližně 1 m široké bloky při severní a východní stěně sondy.
Přímo pod recentními povrchy a navážkami mocnými 0,7 m, někde pouze 0,4 m se nalézala 0,4 m mocná poloha přirozených sedimentů – písčitých povodňových hlín (vrstva 6), v kterých se vzácně nalézaly drobné fragmenty středověké keramiky (datovatelných patrně do 12. – 1 pol. 13. století) a jeden zlomek pozdně středověké keramiky u kterého však nelze vyloučit, že se jedná o mladší intruzi. V jednom místě tato vrstva překryla hromadu popela s úlomky kostí a většími střepy zařaditelnými do 12. století. Zmíněný popel ležel na starším souvrství nivních sedimentů (povodňových hlín), které se zde uložily v průběhu pravěku. Pocházejí z nich drobné omleté zlomky obtížně zařaditelné pravěké keramiky. Vzácně se v nich objevily i drobné uhlíky a zrna mazanice. Celková mocnost hlinitých nivních sedimentů se pohybovala okolo 1,3 m (184,90 – 183,40). Pod nimi se nacházela vrstva fluviálního (říčního) vytříděného písku bez příměsí.

Sonda II
Jako sonda II byl označen výkop vzniklý při opravě stávající kanalizace hluboký 1,5 m. V délce 15 m byla dokumentována jeho východní stěna. Pod recentními navážkami mocnými 0,6 až 1 m, se v severní část sondy nalézala poloha přemístěné (přeplavené?) nivní hlíny s četnějším výskytem uhlíků a ojediněle i keramiky (nádoby s archaicky zduřelým okrajem) a jednoho úlomku strusky. Nelze vyloučit, že se jedná o doklad povodně někdy z konce raného nebo z počátku vrcholného středověků. V jižní části sondy byl odkryt mírně zahloubený funkčně neinterpretovatelný objekt v jehož výplni byla nalezena keramika 12. – 1. pol. 13. století. Byl vyplněn jak čistými povodňovými hlínami, tak vrstvami s uhlíky a velkými zlomky z nádob s vysokým vzhůru vytaženým okrajem. Spodní partii statigrafie tvořilo stejně jako v sondě I souvrství nivních sedimentů (povodňových hlín).

Výzkum přinesl následující zjištění:

• Mocnost recentních navážek se v jihozápadní části klášterní zahrady pohybuje průměrně okolo 0,3 – 0,7m.
• Přímo pod recentními vrstvami se nalézá poloha přirozených sedimentů – písčitých povodňových hlín, místy přeplavených, v kterých se vzácně nalézaly drobné fragmenty raně středověké keramiky (12. století). Jejich povrch byl zaznamenán na niveletě 184,90 v sondě I a překvapivě stoupal směrem k řece až na kótu 185,15 (v sondě II). Pro srovnání je možno uvést, že výška podlahy ambitu kláštera je na niveletě 185,68. Pouze na jednom místě byl do této vrstvy zahlouben mělký funkčně neinterpretovatelný objekt, v jehož výplni byla nalezena keramika 12. – 1. pol. 13. století.
• Vrstva nejmladší povodňové hlíny překryla uměle nasypanou polohu popela, z které byly získány velké úlomky zvířecích kostí i velké fragmenty raně středověké keramiky (12. století).
• Zmíněný popel ležel na starším souvrství nivních sedimentů (s povrchem na kótě 184,30), které se zde uložily v průběhu pravěku. Pocházejí z nich drobné omleté zlomky obtížně zařaditelné pravěké keramiky.
• V této části klášterní zahrady nebyly doloženy výraznější sídlištní aktivity z doby před vznikem kláštera, tak i z doby jeho existence. Tato oblast nebyla pro osídlení vhodná.
• Podařilo se archeologicky doložit, že k přirozenému zvyšování terénu vlivem sedimentace povodňových uloženin docházelo v této části pražského pravobřežní jak v pravěku, tak v průběhu středověku.
• Hladina spodní vody, která odpovídá hladině Vltavy, je dnes v prostoru zahrady západně od klášterní kuchyně pouze 1,9 m pod dnešním terénem (ve výšce 183,50). Ve vrcholném středověku se tak nalézala pouze cca 1,5 m nad normální hladinou Vltavy.

Vybraná literatura k archeologickým výzkumům v areálu Anežského kláštera

Borkovský, I. 1955a: Klášter bl. Anežky Přemyslovny v Praze. (Archeologický průzkum.). Časopis Společnosti přátel starožitností českých 63, 24-35.
– 1955b: Klášter bl. Anežky Přemyslovny v Praze. (Archeologický průzkum v roce 1953 a 1955. Dokončení.). Časopis Společnosti přátel starožitností českých 63, 222-228.
– 1956: Výzkum v klášteře bl. Anežky v Praze I. Archeologické rozhledy 8, 191-192, 194-204, 209-211, 294-295, 301.
Dragoun, Zd. 1980: Archeologický výzkum severní fronty Anežského kláštera, Archaeologica Pragensia 1, 1980, 209-226.
Reichertová, K. 1967: Výzkum dvorka před bývalým kostelem sv. Františka v areálu Anežského kláštera , Archeologické rozhledy 19, 525-534.
– 1968: Nález chlebové pece v Anežském klášteře v Praze I, Na Františku, Na Františku. Archeologické rozhledy 20, 220-229.
– 1980: Archeologický výzkum severního dvora Anežského kláštera. Památky a příroda, 525-538.
– 1989a: Bývalý klášter bl. Anežky Přemyslovny v Praze 1, Na Františku. Výsledky archeologického výzkumu, Archaeologica Pragensia 10, 133-183.
– 1989b: Raně středověká keramika z areálu býv. Anežského kláštera v Praze 1, Staré Město –Archaeologia historica 14, 399-408.
Soukupová, H. 1989: Anežský klášter v Praze.