Výzkum v Letenské ulici na Malé Straně

V současné době bylo ukončeno zpracování výzkumu, jehož terénní část proběhla v říjnu 2007. Výzkum byl vyvolaný plošným snižováním sklepa domu čp. 594 a budováním nového suterénu na dvoře tohoto domu. Naskytla se tak možnost získat v rámci řádného plošného výzkumu informace o skladbě a genezi nadloží v tomto specifickém mikroregionu pražského podhradí. Lokalita je situována při východním okraji zaniklého holocenního říčního koryta Vltavy, které se nalézalo přibližně v širším okolí dnešní Letenské a Valdštejnské ulice a v místě dnešního Klárova se napojovalo na hlavní koryto řeky.

Koryto bylo postupně přirozeně zaplněno tmavými jílovotopísčitými bahnitými sedimenty. Tento proces byl ukončen na přelomu pozdního středověku a raného novověku. Od 16. století zde docházelo k umělému zvýšení povrchu terénu navážkami. Obecně je možno konstatovat, že v místě bývalého koryta se nalézaly zahrady a později parky. Území bylo zastavováno až v novověku, kdy největší stavební aktivitou v bezprostřední blízkosti byla v letech 1623 – 1629 výstavba areálu Valdštejnského paláce. Zkoumaná parcela se nalézá v místech, kde urbanizace proběhla nejpozději. Dle ikonografických pramenů se v těchto místech nalézala nezastavěná plocha využívaná jako zahrada. Dnešní novorenesanční dům byl postaven spolu se sousedním domem až v letech 1893 – 1895.
Pod recentní dlažbou se v hloubce 1,5 m objevila 0,3 m mocná poloha sytě hnědé homogenní hlíny, kterou interpretujeme jako novověký zahradní horizont. Pod ním se nalézalo cca 1,6 m vysoké souvrství kamenitohlinitých navážek. Ve spodní části byly navážky proloženy dvěmi jílovitohlinitými vrstvami, které je možno interpretovat jako přirozené sedimenty usazené ve stojaté či pomalu tekoucí vodě. Ze souvrství byl získán nálezový soubor tvořený převážně zlomky glazované a režné kuchyňské a stolní keramiky. Z dalších nálezů je možno zmínit kameninu, křišťál, bahenní železnou rudu, zlomky nataveného diabasu), železné předměty (hřeby a hřebíky, nůž, objímky, závlačka, podkova, stavební kování, ostruha), fragmenty drobných předmětů z barevných kovů (rolnička, kování, kroužek, knoflík) a velmi drobné zlomky okenního i dutého skla. Datace nálezů z navážkového souvrství se pohybuje v rozmezí 2. poloviny 16. – 1. poloviny 17. století, s tím, že se zde vyskytovaly i keramické zlomky starší. Pod touto polohou se nalézalo souvrství jílovitohlinitých náplavů – povodňových hlín, které se zde uložily během velkých vod ve vrcholném a pozdním středověku. Některé vrstvy obsahovaly i určité množství antropogennních příměsí (zlomky keramiky, cihel, malty aj.). Místy byly jílovitohlinité náplavy – povodňové hlíny proloženy proplástky šedého písku, které dokládají sedimentaci v prostředí tekoucí vody. Z toho vyplývá, že při katastrofických velkých vodách (stoleté či padesátileté? vody) zaniklým korytem řeky voda protékala a koryto tak sloužilo jako vodoteč. Dle nálezů běžné kuchyňské keramiky je možno souvrství povodňových hlín datovat do14. či spíše až do 15. století. Dno nejhlubší sondy bylo na niveletě 185,23 m n. m., tj v hloubce caa 4,7 m.
Kromě zmíněných artefaktů byly odebrány vzorky pro enviromentální analýzy. Odebráno bylo šest vzorků pro analýzu rostlinných makrozbytků a dále byl proveden odběr vzorků pro analýzu palynologickou. Odběrový vrt byl proveden v sondě na dvoře domu vrtákem, kterým se podařilo odebrat uloženiny v mocnosti 4 m až po niveletu 182,70 m n. m. Jedná se převážně o jílovité povodňové hlíny s proměnlivým obsahem písku místy prostoupené několikacentimetrovými vrstvami jemného čistého písku. Naplavený sediment obsahuje velké množství makro i mikroskopických uhlíků, přítomny jsou i úlomky kostí a v malé míře kameny. Palynologickou analýzu provedla Mgr. R. Kozáková

Po archeologickém vyhodnocení záchranného výzkumu je možno konstatovat, že pod subrecentními navážkami se na parcele domu nalézají intaktní renesanční situace, jejichž geneze může být dána do spojitosti s urbanistickou transformací Malé Strany v 2. polovině 16. a na počátku 17. století. Rozsáhlá stavební aktivita byly mimo jiné zapříčiněna změnami po zhoubném požáru města v roce 1541. Starší partie stratigrafie je již pozdně a vrcholně středověkého stáří a její vznik byl podmíněn sedimentací povodňových hlín v prostoru zaniklého holocenního koryta Vltavy. Situace z raného a z počátků vrcholného středověku se nalézají pod hladinou spodní vody a jsou v těchto místech nepřístupné.
Zpracování výzkumu bylo ukončeno Nálezovou zprávou.