ZJIŠTOVACÍ ARCHEOLOGICKÝ VÝZKUM NA VÝCHODNÍM OKRAJI NOVÉHO MĚSTA PRAŽSKÉHO
V jarních měsících tohoto roku proběhl zjišťovací archeologický výzkum NPÚ Praha na ploše lokality, kam se archeologové nemají mnoho příležitostí podívat. Jednalo se o uzavřený areál budoucího Muzea železnice a elektrotechniky Národního technického muzea na rozhraní Karlína a Nového Města. Areál nyní prochází projektovou přípravou na budování nových muzejních expozic, přičemž dříve sloužil jako technické zázemí Masarykova nádraží (od r. 1845).
Archeologický výzkum se sestával z 30 kopaných sond, které byly rozmístěny po celém areálu budoucího muzea.
Na nezastavěné ploše východního konce areálu bylo zjištěno, že při výstavbě tzv. Nového spojení, byl celý prostor masivně narušen a následně plošně zabetonován. Pod betonovou deskou se nachází mocné suťové kužely, pod kterými jsou v hloubce 2 – 2,5 metru od dnešního povrchu relikty zděných konstrukcí výrobny sanytru či dílenské haly z 19. a 20. století.
V dalších sondách, na této dílčí ploše výzkumu, byly zachyceny zbourané zděné konstrukce, pravděpodobně bývalé zástavby zázemí nádraží (cca 0,5 metru od povrchu).
Na ploše dnešního kolejiště v průběhu pozdního novověku (17. – 18. stol?) či na počátku industriálního období (r. 1845 a výstavba nádraží), došlo k masivnímu snížení a modelaci terénu za účelem výstavby dílenských hal. Zjišťovacím archeologickým výzkumem byly zde doloženy pouze spodní části zahloubených objektů z novověku (17. stol., odpadkové /smetištní jámy). V centrální části kolejiště, u dnešního rizalitu budovy bývalých dílen a administrativy se nachází základové konstrukce zaniklého křídla (po roce 1875). Na celé ploše kolejiště jsou přítomny konstrukce spojené s provozem nádražního zázemí – zaniklé trasy kolejí, stavědla, základy pro jeřáby(?) a další utilitární stavby včetně doprovodné infrastruktury.
Pro většinu ploch dotčených zjišťovacím výzkumem je charakteristický uhlíkatý popelový horizont (0,5 m mocný), který souvisí s provozem dílenského zázemí nádraží a také s výsypkou popela z parních lokomotiv. U bočního průčelí budovy (ze západní strany, u dnešní magistrály, ul. Wilsonova) bylo doloženo kolejiště směrem dovnitř budovy, pod nimž se nalézaly starší, vrcholně středověké (14. stol.) situace – relikt dlážděné cesty, probíhající ve směru západ – východ a směřující pravděpodobně od Horské brány ke dnešnímu Karlínu. Velká část této komunikace byla zachycena výzkumem instituce ARCHAIA Praha z.ú. na sousední ploše v letech 2019–2021.
Pro určité části plochy výzkumu je možné konstatovat, že se zde ve větších úsecích zachovala středověká stratigrafie ve formě vodorovně uložených vrstev, pravděpodobně předměstské zahrady (14./15. století). Tyto vrstvy jsou narušeny novověkými výkopy pro odpadní jámy (16. – 18 stol.) či již recentními výkopy. Takto datovaná stratigrafie je přítomna hlavně v částech u opěrné zdi ulice Husitská. Zjišťovací archeologický výzkum svými cílenými sondážemi pomohl osvětlit sídelní genezi místa, která je zcela rozdílná oproti organismu středověkého Nového Města pražského. Bylo potvrzeno, že areál budoucího Muzea se nalézá již před hradbami Prahy (jak středověkými tak i barokními) a tvoří její předměstí. Typické pro jeho charakter byly právě zahrady, vinice a chmelnice ve středověku spolu s lehkou výrobou v novověku (sanytr) a ukládáním odpadů. Razantní změna podoby terénu a činností přichází spolu s výstavbou Masarykova nádraží v roce 1845, kdy je celý terén před hradbami, u vjezdu do něj zásadně změněn výstavbou dílenského zázemí pro provoz vlaků.
